Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dopis tátovi

5. 01. 2010 19:26:00
Milý táto, když jsem byla malá, byl jsi největší, nejchytřejší a měl jsi vždycky pravdu. Potom, během mé puberty, jsi ničemu nerozuměl a zbytečně prudil. A pak, když jste se s mámou rozváděli, jsem měla být nejchytřejší já.

Pamatuju si, jak jsi mě jako malou vypravoval ráno do školy a česal jsi mě. To jsem měla ještě krásné dlouhé blonďaté vlásky a roztomile se usmívala.

Pamatuju si, jak jsme spolu stavěli boudu. A jsem pořád přesvědčená, že je to ten nejluxusnější příbytek pro psa ve střední Evropě. Projekt Bouda tak měl předsíň, ložnici, dvojí vrstvu prkýnek vycpanou polystyrenem a na podlaze deku. Trávili jsme nad ním několik týdnů a já Ti spíš překážela, než pomáhala, ale byli jsme spolu a já byla hrozně šťastná.

Pamatuju si, jak jsem brečela bolestí kvůli zánětu. A Ty jsi mi řekl: "Vždyť ještě ani nevíš, co je to bolest."

Pamatuju si, jak jsi mě učil jezdit na kole. "Jasně, že tě nepustím," říkal jsi. A jela jsem.

Pamatuju si, jak jsme spolu lyžovali. Nebo spíš, jak já několikrát denně ležím plačíc vedle vleku a Ty mi trpělivě rovnáš nohy.

Pamatuju si, jak jsi mi v mé pomaturitní euforii řekl, že to muselo být hrozně těžký, když mám tak špatný známky.

Pamatuju si všechny Tvoje rady ohledně řízení auta. Ve tmě, na ledu i ve sněhu.

Vždycky budeš ten největší a nejchytřejší, i když nemáš vždycky pravdu. A tati, už vím, co je to bolest. Už nebudu nikdy roztomilá. Už z vleku nepadám - asi proto, že už nelyžuju. Už ze mě nikdy nebude premiantka. A už záčínám shánět cedulku 10 000 km bez nehody.

Táto, až si splním sen a pojedu na cestu kolem světa, až zůstanu žít někde v Peru, Indonésii nebo na Madeiře, doufám, že přijedeš, a postavíme spolu boudu pro psa.

V.

Autor: Vanda Sedláková | úterý 5.1.2010 19:26 | karma článku: 26.39 | přečteno: 2786x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Pavel Doležel

Absurdita postfaktické doby

Po mnohaletých diskusích zejména v internetových diskusních fórech jsem dospěl k závěru, že existují dva základní a naprosto nesmiřitelné typy lidí. Nazval jsem si je pro sebe - nominální a reálné mozky.

19.1.2018 v 21:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 42 | Diskuse

Jana Slaninová

Když se stěhuje mlíko z brady na hlavu

A já tvrdím, že s mlíkem na bradě, byl život nádhernej. Od doby, co se mi mlíko po kapkách stěhuje na hlavu, cejtím v kostech, že přichází po špičkách druhé dětství.

19.1.2018 v 19:00 | Karma článku: 11.92 | Přečteno: 244 | Diskuse

Libuse Palkova

Kritika církve je znakem tuposti?

Pročítajíce diskuze pod blogy, v nichž si autor dovolil poukázat na nejasnosti v církevních restitucích, či kritizuje některé církevní praktiky, zjišťuji, že je okamžitě označen za tupce, komunistu, či příznivce islámu.

19.1.2018 v 18:40 | Karma článku: 24.29 | Přečteno: 824 | Diskuse

Stanislav Cigánek

Jákobův zápas s Bohem – apologie jeho činů

Znovu o praotci Jákobovi i o Abrahámově oběti, o smyslu utrpení a pokušení, o Hospodinově charakteru a celistvosti Písma.

19.1.2018 v 17:13 | Karma článku: 5.18 | Přečteno: 124 | Diskuse

Dana Adámková

Bezpečnostní služba za oknem

Nenápadná osoba, za záclonou, monitoruje prostor mezi paneláky. V malém sídlišti na dědině. Všechno má v oku. Možná ví, kde se co podává k obědu.

19.1.2018 v 16:11 | Karma článku: 11.19 | Přečteno: 303 | Diskuse
Počet článků 17 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1254
"Tak co s ní?"




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.